Můj příběh: Z chronické boreliózy k úplnému uzdravení

 

Bude to příběh o mém boji s boreliózou, který byl dlouhý, extrémně náročný, ale má šťastný konec. Vždy, když jsem byla na úplném dně jsem si říkala, že když se z toho jednou dostanu, musím to pustit do světa. Pokud by to mělo pomoci, povzbudit, dodat energii byť jen jednomu člověku, určitě to stojí za to. Stále je to ovšem nejtěžší příběh, jaký jsem kdy psala.

 

 

Předtím, než se všechno změnilo

Vždy jsem byla cílevědomá, pozitivní a vyrovnaná dívka plná energie, se stabilním rodinným zázemím a bez jakýchkoli zdravotních problémů. Jako dítě jsem ve škole excelovala a měla perfektní docházku. Ze školy jsem chodívala rovnou na tenisové tréninky, víkendy jsem trávila venku na kole nebo lyžích, milovala jsem jakoukoli aktivitu. Moji rodiče i sourozenci byli všichni zdraví a ve velmi dobré kondici.

V období, kdy jsem studovala na vysoké škole, budovala si chodníčky v práci a zároveň se zaníceně věnovala sportu, mi začal zdravotní stav pomalými krůčky měnit životní plány.

Čas nejistoty: Hledání příčiny mých záhadných problémů

Na jaře v roce 2019, ve věku 22 let, jsem si začala na svém zdraví postupně všímat změn. Začala jsem pociťovat nepřirozenou únavu, migrující bolesti těla, časté virózy a delší rekonvalescenci po nemocech. Po opakovaných vyšetřeních u všeobecné lékařky, u kterých se žádný problém nenašel, jsem potíže připisovala přepracování. Rozhodla jsem se trochu zmírnit tempo a dopřát tělu více odpočinku. Můj zdravotní stav se však nezlepšoval, problémy se nadále prohlubovaly a přidávaly další zvláštní symptomy, a to i přes značné polevení v povinnostech a aktivitách. Postupně jsem zvládala v rámci dne jen minimum aktivit, vymeškávala jsem vyučování ve škole, zkřesávala angažovanost v práci a byla nucena rušit sportovní aktivity či setkání s přáteli. Neustále jsem se cítila jako s chřipkou a horečkou i přesto, že moje teplota byla (pokud vůbec) jen mírně zvýšená.

Při příští návštěvě všeobecné lékařky na podzim 2019 jsem měla opět všechny výsledky v normě, tentokrát mi však změřili i hodnoty infekcí a objevili vysoce aktivní Mycoplasma pneumoniae. Dostala jsem tedy antibiotika na 6 týdnů a měla pocit, že jsme konečně objevili příčinu mých problémů a já se brzy vrátím ke svému původnímu zdraví. Toto byla však naivní představa. Při nasazení antibiotik jsem zaznamenala jen mírnou úlevu, po 3 týdnech po jejich nasazení se nemoc vrátila v plné síle a antibiotika už u mě neměla žádný efekt. Jak je to možné, že doposud si vždy mé tělo umělo se vším poradit a teď to nedokáže?

Následovalo nekonečné a zoufalé bloudění po lékařích specialistech – internisté, infektologové, revmatolog, imunologové, hematolog, pneumolog atd. Vše se stejným výsledkem, že jsem v pořádku. Na papíře prý pouze dobíhající mononukleóza (vysoké hodnoty EBV), vysoké hodnoty CMV a VZV, pozitivní Mycoplasma pneumoniae a Chlamydia pneumoniae (obě prý dostatečně přeléčené), nízké hodnoty vitamínu D a lehká hormonální a imunitní dysbalance, nic dramatického. Po mononukleóze (o které netuším, kdy jsem ji prodělala) prý bývají všichni unavení... Oficiálně mi byla přidělena diagnóza Chronický únavový syndrom (CFS).

Někteří lékaři mi doporučili posilování imunity ve formě pohybu, čerstvého vzduchu, pozitivního myšlení či výživových doplňků, jiní mě považovali za mladou labilní dívku s touhou přitáhnout na sebe pozornost. Další byli přesvědčeni, že bolesti mám jen „v hlavě“ a měla bych vyhledat pomoc psychiatra. Já jsem si ale byla jistá, že příčina mých problémů určitě „v hlavě“ nebyla. Rozhodla jsem se přesto dát na rady lékařů. Jak však posilovat imunitu, když se nedokážete zvednout z postele a celé měsíce se cítíte, jako s chřipkou?

V této fázi jsem už vůbec nezvládala normálně fungovat a stala jsem se odkázána na pomoc rodiny i se základními věcmi jako je např. příprava stravy. Díky distančnímu vyučování v období pandemie Covidu jsem si mohla nahrávat přednášky ze školy a touto cestou alespoň zůstat ve spojení se studiem.

Celé měsíce jsem prožívala obrovské zoufalství, kdy jsem celé dny v bolestech proležela v posteli. Každé ráno jsem se budila do noční můry, kdy jsem byla na papíře v pořádku, avšak ve skutečnosti v bolestech, neschopná fungovat a naprosto ztracená v tom, co dál. Navzdory odpočinku, zdravé stravě, pohybu na vzduchu i přes bolest a všem možným přípravkům na imunitu se můj stav nezlepšoval, ale ze dne na den zhoršoval. Spánek byl čím dál tím náročnější, jelikož byly některé symptomy velmi výrazné a děsivé. V noci jsem se budila například na to, že mi nelze dýchat a mám zvláštní bolesti na hrudi.

Tyto příznaky jsem střídavě pociťovala na denní bázi:  

• neustálý pocit chřipky
• zvýšená teplota
• bolest v krku
• extrémní únava
• bolesti zad
• bolesti krku
• ztížené dýchání, pálení na hrudi 
• výrazné akné
• bolest a mravenčení končetin 
• zvláštní bušení srdce, mravenčení na hrudi 
• praskání v kloubech
• opakující se gynekologické a urologické záněty 
• citlivost na zvuk
• neschopnost koncentrace, mozková mlha 
• bolest a tlak v hlavě
• nevolnost
• návaly horka
• zimnice
• veľmi bolestivá menstruace
• bolest dásní
• zvláštní tlak v kolenou, neschopnost chodit

Po radách okolí jsem změnila všeobecného lékaře, který mi vzhledem k mému velmi nepříznivému a zhoršujícímu se zdravotnímu stavu předepsal silnější antibiotika na 3 týdny. Velmi jsem doufala, že se mi na antibiotikách polepší, v té fázi jsem se už modlila i za jakoukoli částečnou či dočasnou úlevu. Pár dní po zahájení antibiotické léčby však přišel šok, který mě dovedl až na urgent. Mé příznaky se 10x zintenzivnily, měla jsem obrovské bolesti rukou a nohou, chvílemi jsem nebyla schopna ani chodit. Z hlavy mi vyrážely intenzivní bolesti do zad, levé ruky. Nevěděla jsem, co se se mnou děje, příznaky byly strašidelné. Základní vyšetření byla však opět v pořádku, v užívání antibiotik jsem tedy pokračovala. S odstupem času už vím, že zhoršení mých symptomů byla Herxeimerova reakce (herx) – reakce organismu na toxiny vylučované v důsledku hromadného ničení bakterií. Šlo vlastně o dobrý znak, že léčba fungovala a infekce z mého těla se odstraňovala. Tato reakce je obvykle přechodná a trvá několik hodin až dní. Zhruba 2 týdny od začátku léčby se u mě všechno zlomilo a já jsem se konečně cítila jako dřív. Bez bolestí, plná energie a naděje, že noční můra, do které jsem se 2 roky budila, konečně skončila.

Radost však netrvala dlouho a pár dní po vysazení antibiotik opět přišel pád – původní příznaky se mi vrátily v plné síle. Z úst několika lékařů mi bylo řečeno, že po tolika antibiotikách už musí být všechny infekce dostatečně zaléčeny a určitě nevidí důvod k jakékoli další léčbě. Přístup všeobecného lékaře byl úžasný, ale přesto sám přiznal, že mi už nemá jak pomoci. V této fázi jsem celé dny ležela v posteli, oficiálně zdravá a zaléčená, ve skutečnosti však neschopná jakékoli aktivity.

Osamělost a nepochopení okolí

Zdravotní stav mě dotlačil k rozhodnutí ukončit pracovní smlouvu a přerušit studium, což mělo za následek přerušení většiny sociálních kontaktů. Cítila jsem se velmi osaměle a izolovaně. Zatímco životy ostatních pokračovaly dál, můj jakoby zastal a mohla jsem tomu jen nečinně přihlížet. Největším problémem v souvislosti s pochopením mé situace okolím bylo, že navenek téměř vůbec nebylo vidět, jak špatně jsem se cítila. Výsledky jsem měla v pořádku, neměla jsem žádná viditelná zranění a vypadala jsem relativně dobře. Když jsem se náhodou venku setkala s někým známým (na cestě k lékaři, na procházce), tak mu fakt, že bych měla být celý den ležící a neschopná práce, přišel absurdní. Lidé uměli mou situaci pochopit jen velmi těžko, někteří mě začali považovat za divnou, labilní, jiní za hypochondru. Na denní bázi jsem se setkávala s radami typu:

• „Nemůže ti být tak špatně, i my jsme unavení.“
• „Jestli ti nic nezjistili, tak to máš určitě jen v hlavě.“
• „Nelituj se tak, i jiní lidé mají problémy.“
• „Mysli pozitívne.“

 

I takhle jsem vypadala v tom nejhorším trápení a bolestech. Borelióza je často neviditelné onemocnění.

Nikomu však nechci a ani nemůžu nic zazlívat. Nebýt toho, že si tímto celým přejdu na vlastní kůži je velmi pravděpodobné, že bych se na to dívala stejně. Moji nejbližší mě však znali velmi dobře a bylo jim jasné, že si symptomy nevymýšlím a že bych dala všechno za to, abych mohla opět sportovat, pracovat, studovat a těšit se ze života. I u nich však byla přítomna zmatenost ze situace, také je těžila neschopnost mi pomoci.

Přestože jsem v tomto období zažila opravdu velmi temné momenty, často proplakala celé dny a noci, moje chuť žít vždy převážila. Proto jsem se rozhodla vzít mé zdraví do vlastních rukou a pátrat po příčině dále na vlastní pěst.

Odhodlána najít příčinu problémů

Než si moji vrstevníci dokončovali školy a začínali budovat kariéry, já jsem ležela celé dny v posteli a navzdory špatnému fyzickému i psychickému stavu jsem denně procházela všechny možné vědecké studie, články, hledala podobné příběhy či zkušenosti lidí, od kterých bych se mohla odrazit. Skutečnost, že po antibiotické léčbě se mi vždy alespoň částečně ulevilo mě utvrzovala v tom, že problém bude pravděpodobně infekčního charakteru a nebude to jen následek psychiky. Jak je to však možné, že mám všechny krevní testy v pořádku, bez jakékoli odchylky v krevním obraze či hodnotách zánětu?

Diagnóza Chronický únavový syndrom (CFS), která mi byla přidělena, byla na internetu spojena s velmi pesimistickými informacemi a prognózou:

„Onemocnění je spojeno s velmi nízkou kvalitou života, 75% pacientů je nuceno opustit zaměstnání, přibližně 25% pacientů s velmi těžkým průběhem není schopno, až na výjimky, opustit domov nebo lůžko. Úplně se vyléčí pouze kolem 5% pacientů.“

S tím jsem se však odmítala smířit. CFS jsem považovala jen za jakousi nálepku a následek, ne příčinu mých potíží. Čím déle jsem studovala, tím častěji jsem se setkávala s tématem boreliózy. Automaticky jsem však toto onemocnění v mém případě vylučovala, protože jsem na ni byla vícekrát testována s negativním výsledkem (opakovaně u všeobecné lékařky, infektologa, revmatologa a hematologa). Rovněž si nepamatuji, že bych někdy v životě měla klíštěte, už vůbec ne tzv. červený flek – erythema migrans. Tehdy jsem ještě netušila, jak obrovská je kontroverze ohledně testování na boreliózu. Nejlevnější testy ELISA, které jsem opakovaně absolvovala, bývají velmi často falešně negativní. U dlouhodobých infekcí již může být imunitní systém tak oslaben, že dané protilátky již tvoří jen málo nebo vůbec. A to byl přesně můj případ.

Dva roky od počátečních příznaků mě rozsáhlé studování zavedlo k soukromému lékaři specializujícímu se na nejasné a chronické atypické stavy. Rozhodla jsem se u něj absolvovat vyšetření a speciální krevní testy pro chronické infekce, a to i přes jejich dost vysokou cenu. Neměla jsem na výběr, každým dnem jsem se cítila hůř. Týden po odběrech mi lékař oznámil, že mám lymskou boreliózu.

Diagnóza: Lymská borelióza

Zpočátku jsem cítila obrovskou úlevu, že jsme konečně objevili příčinu mých nevysvětlitelných obtíží. Není to jen v mé hlavě! Ve společnosti také koluje přesvědčení, že borelióza se relativně jednoduše léčí a mohla bych se z toho rychle dostat. Lékař, který se specializuje právě na takové chronické rezistentní infekce, mě však ihned upozornil, že v chronickém stadiu je onemocnění velmi rezistentní a je třeba ho léčit dlouhodobou kombinací více antibiotik. Onemocnění může být v těle bez projevů celá léta. Pravděpodobně u mě šlo o starší infekci, o které jsem nevěděla, a tudíž nebyla podchycena včas. Bakterie měly čas kolonizovat celé mé tělo a díky tvorbě biofilmů a schopnosti měnit svou podobu postupně pronikaly hlouběji a hlouběji. Onemocnění zachytily pouze speciální, citlivější testy.

Roční antibiotická léčba: obrat nebo další zklamání?    

Lékař mi navrhl podstoupit roční léčbu kombinovaným antibiotickým protokolem pod jeho dozorem, kompletně hrazenou pacientem, protože šlo o nestandardní typ léčby. Vždy jsem byla člověk, který se syntetickým lékům vyhýbal jak se jen dalo, doma jsme nemívali skoro žádné léky, ani jsme je nikdy nepotřebovali. Jelikož jsem však už v té fázi vůbec nebyla schopna fungovat a nikde jinde jsem nedostala žádnou odpověď a ztrácela se v řadě protichůdných informací a názorů, rozhodla jsem se léčbu podstoupit i přesto, že to měl být risk a silný zásah do mého organismu. Mnoho lidí a lékařů v mém okolí mě od toho mluvilo, že se s takovým něčím ještě nesetkali a určitě by to nedoporučovali. Já jsem však neměla na výběr. Studování a pátrání na vlastní pěst bylo, s mým zhoršujícím se stavem, již v té době velmi obtížné. Převládaly ve mně pocity zmatenosti, nejistoty, ale konečně i naděje, že bych se mohla vrátit k původnímu životu. Tajně jsem doufala, že antibiotická léčba bude tou „zázračnou pilulkou“ a posledním krokem v mé léčbě…

Když jsem si poprvé byla vyzvednout v lékárně léky na první měsíc a půl léčby, lékárnička byla v šoku a mimikou obličeje mi dávala najevo, že něco takového ještě neviděla. Kromě antibiotik mi lékař předepsal i doplňkové léky, vitamíny a výživové doplňky pro lepší účinnost a zvládnutí léčby. Antibiotika jsem, k mému překvapení, snášela dobře. Jelikož jsem se nikdy předtím na nic neléčila a mé tělo bylo do té doby ušetřeno od jakýchkoli zásahů léky, nepociťovala jsem žádné vedlejší účinky. Jediným problémem, se kterým jsem se v souvislosti s léčbou setkala byla přemnožená Candida v mém těle, a to i přes užívání probiotik a nízko sacharidové stravě. Z tohoto důvodu jsem byla během léčby dost vyhublá, protože jsem musela výrazně upravit jídelníček. Do léčby jsme zapojovali také syntetická a přírodní antimykotika. Během celé léčby jsem chodila na pravidelné základní odběry krve (včetně jaterních testů), které jsem měla vždy v normě.

První pololetí jsem brala neustále jeden druh antibiotik, ostatní druhy jsme střídali a pulzovali. Při nasazení některých antibiotik jsem zaznamenávala také herxy – dočasné zhoršení příznaků. Na této kombinaci jsem se cítila čím dál tím lépe a podařilo se mi úspěšně ukončit vysokoškolské studium. Deprese, smutek a úzkost pomalu ustupovaly a byly nahrazovány nadějí, optimismem a sebevědomím.

Ve druhém pololetí léčby jsem již nebyla na antibiotikách každý den, dny na a bez antibiotik byly zhruba půl na půl. Při tomto režimu se můj stav začal bohužel opět postupně vracet do původních kolejí. Bylo mi však jasné, že na antibiotické léčbě celé roky být nemůžu, měla jsem je už po krk. Také se prohlubovaly i mé potíže s Candidou. Situace, které jsem se tak velmi bála se bohužel stala skutečností, a po ukončení roční antibiotické léčby jsem se cítila prakticky stejně jako před ní.

V létě po vysazení antibiotik byl můj stav ještě relativně zvládnutelný (v létě mi bývalo vždy trošku lépe), mohla jsem alespoň v omezeném režimu fungovat. V té době mi poprvé vyšel pozitivní ELISA test na Borreliu, tělo tedy začalo tvořit protilátky. Co ale budu dělat dál? Bylo mi jasné, že s příchodem podzimu se bude můj stav s velkou pravděpodobností opět zhoršovat, a tak bylo.

Kontroverze ohledně lymské boreliózy

Už během antibiotické léčby jsem se postupně dozvídala o obrovské kontroverzi, která obklopuje onemocnění lymskou boreliózou. První zvláštností bylo samotné testování a fakt, že i přes opakované negativní testy můžete být nositelem tohoto onemocnění. A to i přesto, že jste nikdy neměli klíštěte ani tzv. klíště. červený flek – erythema migrans.

Další záhadou byla pro mě celá škála velmi proměnlivých a jen těžko uvěřitelných symptomů, které jsou u každého pacienta individuální. Častokrát se mi střídali doslova z hodiny na hodinu. Také jsem nechápala jak je možné, že se člověk může cítit tak mizerně a v krevních testech se neukáže nic.

Na internetu kolují naprosto protichůdné informace i o její léčbě. Někde se dočtete, že 3-týdenní léčba antibiotiky je dostatečná a pokud vám po léčbě přetrvávají nějaké příznaky, příčina je buď psychosomatická nebo jde o tzv. Post-Treatment Lyme Disease Syndrome (PTLDS) – syndrom po léčbě lymské boreliózy, kdy byla infekce antibiotiky odstraněna, avšak přetrvávají příznaky jako bolest, únava, kognitivní poškození. Na tento syndrom však léčba neexistuje. Jiní odborníci toto onemocnění považují, pokud není zaléčeno v akutní fázi, za nevyléčitelné, resp. pouze za zaléčitelné. Někteří vidí jako jediné řešení dlouhodobou léčbu antibiotiky, jiní zase vkládají naděje do posilování imunity a fytoterapie.

Pesimismus v komunitě

Jakoby nestačilo, že se cítíte fyzicky i psychicky špatně a ztrácíte se v množství naprosto protichůdných názorů a teorií. Jakmile začnete hledat informace o léčbě a zkušenosti jiných, s největší pravděpodobností propadnete ještě většímu strachu a zoufalství. Nepochopení okolí a lékařů, tichá epidemie, přetrvávání infekce po léčbě antibiotiky, další strašidelné symptomy či propojení na různá autoimunitní či jiná chronická onemocnění. V komunitách lidí, kteří mají dlouhodobé problémy s lymskou boreliózou a jejími koinfekcemi (např. Chlamydia, Mycoplasma, Bartonella či Babesia), bohužel (i pochopitelně) vládne pesimismus a zoufalství.

Postupně jsem objevovala příběhy lidí, kteří jsou celá léta na antibiotikách a nedaří se jim vysadit je, zároveň se však ani během jejich užívání necítí ideálně. Někteří končí na invalidním důchodu, neschopní pracovat, odkázáni na pomoc blízké, denně v obrovských bolestech. Jiní skáčou z terapie do terapie, s postupně zmenšující se nadějí na vyléčení. Na jedné straně jsem byla ráda, že jsem v tom nebyla sama. Na straně druhé mi však bylo jasné, že sledování těchto komunit, fór či diskusí mě ke zdraví nedovede. Proto jsem se rozhodla zaměřit se na příběhy lidí, kteří se vyléčili. Odmítala jsem fakt, že bych se z nemoci neměla dostat, byla jsem odhodlána nevzdat se a bojovat dál.

Přírodní léčba boreliózy – Buhnerův protokol

Na podzim 2022, pár měsíců po vysazení antibiotické léčby se mi podle očekávání dost pohoršilo a většina mých původních symptomů byla zpátky v plné síle. Byla jsem vděčná, že se mi podařilo úspěšně ukončit studium, avšak na hledání zaměstnání jsem bohužel nemohla ani pomyslet. Teď jsem už však alespoň věděla, co bylo příčinou mých potíží, protože jsem měla boreliózu potvrzenou už i „konvenčními“ metodami. Podle lékařů jsem však už musela být po roční a tak intenzivní antibiotické léčbě jistě vyléčena a nepříjemné příznaky jsem si měla opět vytvářet sama. Můj čas strávený v posteli se každým dnem prodlužoval a mně bylo jasné, že jediným řešením je vzít zdraví opět do vlastních rukou a co nejrychleji najít nějaký alternativní, ideální přírodní a dlouhodobě udržitelný způsob léčby.

Čím více jsem studovala o borelióze, tím častěji se skloňoval jakýsi Buhnerův bylinný protokol. Vypadal celkem nadějně, mnozí se na protokolu začali cítit lépe, někteří se dokonce úplně vyléčili. Myšlenka, že by kombinace bylin mohla postupně oslabovat bakterie a zároveň posilovat můj organismus, mi dávala smysl. Také jsem byla velmi potěšena faktem, že šlo o stoprocentně přírodní řešení. Byliny měly působit širokospektrálně bez rizika rezistence. Stále jsem však měla ohledně protokolu spoustu otázek – co přesně mám užívat, v jaké formě, jak často, kde si byliny koupit, jak dlouho bude léčba trvat atd.

Z toho důvodu jsem si prostudovala nejznámější knížku od snad největšího odborníka na lymskou boreliózu, S. H. Buhnera - Healing Lyme (léčba lymské boreliózy). V knížce jde do úplných detailů, srozumitelně vysvětluje, jak bakterie v těle působí a jak co nejúčinněji eliminovat infekci přírodní cestou. Zaujalo mě, že nevidí řešení pouze v hromadném zabíjení bakterií, ale stejnou důležitost přikládá i modulaci imunity či ochraně a obnově struktur. Jelikož Borrelia nikdy není v těle jen sama a vždy jsou přítomny i koinfekce, rozhodla jsem se přečíst si i doplňkové knížky s přírodními protokoly na koinfekce Mycoplasma, Chlamydia, Bartonella, Babesia, Anaplasma a Ehrlichia. Testy potvrzené jsem měla jen první dvě, na zbylé jsem však testována nebyla, ale podle příznaků jsem předpokládala i další infekce.

Absolutně klíčová byla pro mě informace o úspěšnosti Buhnerova protokolu, kterou uvádí Buhner v knize Healing Lyme, založená na zpětné vazbě od lékařů, naturopatů a pacientů:

"75% pacientů se díky protokolu zotavilo úplně, 15% pacientů muselo pokračovat v užívání minimálních dávek některých bylin, aby se jim symptomy nevrátily, 5% pacientů pocítilo jen určitou úlevu a zbývajících 5% pacientů považovalo protokol za zbytečný."

Konečně nějaká naděje a navíc od člověka, který má s tímto onemocněním a jeho léčbou dlouholeté zkušenosti! Ve velkém jsem si tedy nakoupila všechny možné bylinky, doplňky a vrhla jsem se do léčby.

Není Buhnerův protokol jako Buhnerův protokol

Na začátku jsem nasadila Buhnerův protokol dost chaoticky, snažíc se zoufale a za každou cenu dosáhnout rychlé výsledky a jakékoli zlepšení. Brala jsem vysoké dávky všech možných bylin z protokolů na více koinfekcí současně. Měla jsem pocit, že pokud nebudu užívat co nejdříve úplně všechno v maximálních dávkách, z onemocnění se nedostanu. Bylinky jsem nakupovala od různých dodavatelů, mým jediným kritériem při výběru byla cena. A to docela pochopitelně, jelikož jsem v té době nepracovala a potřebovala ušetřit kde se dalo. Neuvědomovala jsem si, do jakého rizika tímto chováním dostávám mé už tehdy dost trápící se tělo. Rozdíly mezi formou bylin (alkoholové/nealkoholové tinktury, tablety, prášky, extrakty...) jsem také moc neřešila, brala jsem, co měli.

V této fázi jsem již byla připravena na to, že i při přírodní léčbě boreliózy se může dostavit tzv. Herxheimerova reakce (herx), což je (jak jsem již uvedla výše v mém příběhu) dočasné zhoršení příznaků způsobené rozkladem patogenů v těle. Je důležité vědět, že lehký herx je běžnou součástí léčebného procesu a signalizuje, že tělo reaguje na léčbu. Pokud však pocítíte silnější reakci, doporučuje se snížit dávkování, postupovat pomaleji a zvýšit důraz na detoxikaci.

Po cca. pololetí na takto chaotickém protokolu jsem bohužel zaznamenala jen naprosto minimální zlepšení. Nevzdávala jsem se však a věřila, že mi protokol zabere. Léčba chronického onemocnění je dlouhodobá záležitost, člověk musí být trpělivý. Nepřipouštěla jsem fakt, že bych právě já měla patřit do těch 5% lidí, kteří na léčbu Buhnerovým protokolem nezareagují...

Na podzim 2023, půl roku po úvodním nasazení Buhnerova protokolu jsem sice cítila mírné zlepšení, pořád jsem se však cítila dost špatně na to, abych byla schopna pracovat. Navíc přicházela zima as ní i očekávané zásadní zhoršení symptomů. Bylo mi jasné, že ve svém přístupu k léčbě musím něco změnit.

Při vzdělávání se o Buhnerově protokolu a fytoterapii při léčbě boreliózy jsem natrefila na e-shop s bylinnými produkty na boreliózu - Onlyx. Rozhodla jsem se je kontaktovat s prosbou o pomoc při výběru pro mě nejvhodnější léčby a produktů. Na základě doporučení jsem začala užívat BORELISET (balíček na boreliózu založený na Buhnerově protokolu) střídavě v kapslí a tinkturové formě s cílem dosáhnout co nejlepších výsledků, protože každá forma bylin obsahuje mírně odlišné spektrum léčivých složek. Produkty jsem nasazovala postupně, přesně podle doporučení, která jsem obdržela a dopracovala jsem se na dávky doporučené na obalu (přibližně poloviční jako doporučuje p. Buhner). Upozornili mě, že k léčbě je třeba přistupovat komplexně a být trpělivý. Dostala jsem rady k úpravě životního stylu, jak své tělo co nejvíc podpořit během léčby. Zahrnovali detoxikaci, důležitost pravidelného pohybu a pobytu na vzduchu, úpravu stravy, zařazení základních vitamínů a minerálů, pitný režim... Většinu z těchto věcí jsem už měla v té fázi dost dobře zvládnutou, protože jsem se už v problematice lymské boreliózy pohybovala dost dlouho a od dětství jsem měla vybudované velmi dobré návyky. Pro mě klíčové bylo pracovat na zmírnění stresu a dostat mé tělo do klidného režimu, ve kterém by bylo schopno léčit se a regenerovat.

Doposud nezapomenu na zářijový telefonát se zakladatelem projektu Onlyx - Tomášem, který si v minulosti úspěšně chronickou boreliózou prošel. Byl si jistý, že do Vánoc budu fit a žádnou jinou možnost ani nepřipouštěl. Pokud mám být upřímná, po více než 4 letech trápení se mi něco takového už zdálo naprosto nereálné. Mně se však opravdu postupně začalo polepšovat! Paradoxem ale bylo, že zlepšení a zbavování se symptomů si člověk většinou až tak neuvědomuje, přichází velmi nenápadně. Moje zlepšení jsem zpozorovala hlavně na tom, že se mi začínal postupně zaplňovat kalendář, nemusela jsem rušit dohodnuté aktivity a víc a víc času jsem trávila mimo domov. Teprve když jsem si v klidu sedla a vědomě porovnala svůj aktuální zdravotní stav s tím před pár měsíci jsem si uvědomila, že jsem téměř bezpříznaková. Vánoce 2023 byly pro mě první po velmi dlouhé době, ze kterých jsem se opravdu těšila. Byly jednoznačně zlomovým okamžikem na mé cestě za zdravím.

Aktuálně si už ani neumím představit, jaké to je každé ráno se budit v bolestech, bez energie as nekončícím pocitem chřipky. Od ukončení roční antibiotické léčby (květen 2022) jsem nebrala žádná antibiotika, aktuálně beru pouze „udržovací dávku“ produktu BORELISET, 1krát denně 1 kapsli INFLAM, IMUN a INFEX*, 1 kapsli denně produktu DUOTOX na podporu detoxikace a jater, základní vita minerály. Cítím, že tato kombinace je pro mě účinná i na jiné věci jako např. sezónní virózy případně zanícené „koutky“ na rtech, se kterými jsem se vždy čas od času zvykla setkat.

* Aktualizace: Od podzimu 2024 již neužívám žádné bylinky a jsem zcela bez příznaků.

Od úplně prvního kontaktu s Onlyxem jsem cítila, že toto spojení má potenciál přerůst do něčeho hlubšího a smysluplného. Lidsky, hodnotově i svým příběhem jsme si s týmem velmi sedli, a právě proto jsem se rozhodla stát jeho součástí. Je mi ctí pracovat pro poctivý projekt, ve kterém je kladen absolutní důraz na prvotřídní kvalitu a čistotu produktů. Mým cílem je podpořit co nejvíce lidí na jejich cestě ke zdraví, předávat své zkušenosti, znalosti a přinášet naději a efektivní řešení 😊.

Hlavní ponaučení z bylinné léčby Buhnerovým protokolem

Zpětně si uvědomuji, jaké obrovské chyby jsem při prvotním nasazení a užívání Buhnerova protokolu udělala a jak důležité je právě to, jak Buhnerův protokol užíváte.

Mé nejdůležitější postřehy, na které bych si už podruhé dala větší pozor:

• Bylinky/produkty je třeba nasazovat postupně (jeden týden začít s jednou, druhý týden přidat druhou) a otestovat si jejich toleranci
• Je třeba začít menšími dávkami a ty postupně navyšovat (výška finální dávky je individuální, každý potřebuje jinou dávku, je třeba si to odsledovat)
• Každá forma bylin obsahuje mírně odlišné spektrum léčivých složek
• Potentnost/síla se mezi jednotlivými formami bylinek liší (např. alkoholové tinktury jsou silnější než bezalkoholové glycerinové tinktury)
• Bylinky je třeba kupovat od kvalitních dodavatelů s jasným původem (jinak hrozí riziko přítomnosti pesticidů, plísní, těžkých kovů atd.)

Pokud bych to měla zpětně zhodnotit, tak bych už při takto chronické infekci podruhé do dlouhodobé antibiotické léčby nešla, šla bych rovnou přírodní cestou. Nevyčítám si to však - tehdy to bylo to nejlepší, co jsem s tehdejšími poznatky uměla udělat. Je ale důležité podotknout, že při akutní infekci bych o antibiotické léčbě neváhala ani vteřinu.

S určitostí mohu říci, že Buhnerův protokol byl jedním z nejsilnějších pilířů mé úspěšné léčby. Ne však jediným.

Ostatní klíče k mému vyléčení

Navzdory postupnému zlepšování na Buhnerově protokolu jsem stále považovala za důležité vypátrat, proč vlastně v mém případě nemoc propukla. Chtěla jsem odstranit příčiny a posílit organismus tak, aby se uměl proti infekcím bránit stejně jako dříve. Naše tělo toho zvládne velmi mnoho a vždy dělá všechno, co je v jeho silách, aby nás ochránilo. Nemoc a příznaky mají být pro nás signálem, že je třeba něco změnit, protože současné fungování je již pro tělo neudržitelné. Každého k nemoci přivede kombinace jiných faktorů. U každého jde o skládačku, kterou si musí postupně, formou pokus-omyl, vyskládat a vyluštit sám. Mně tento proces trval 4 roky. Pokud by mi někdo na začátku onemocnění oznámil zjištění, na která jsem za celá ta léta přišla, nebrala bych je vážně.

Díky svým rodičům a návykům, kterým mě v dětství naučili jsem vždy dbala na zdravou a vyváženou stravu, dostatečný pitný režim, spoustu pohybu na vzduchu, slunci, spoustu spánku a ostatní návyky podporující zdraví. Kamenem úrazu byl v mém případě stres. Ne však ten akutní, který pociťujeme například před zkouškou či důležitou prezentací, nýbrž chronický, dlouhodobý stres, který se hromadil v mém podvědomí a projevoval se v různých oblastech mého života. Pokud je tělo ve stresu, tělesné procesy jako například. trávení, hojení či posílení imunitního systému jsou potlačeny. Tělo je v tzv. fight-or-flight mode (režim boje nebo útěku), ve kterém se nedokáže léčit a regenerovat. Určitá dávka stresu je v životě každého člověka nezbytná pro jeho správné fungování. Problém však nastává, pokud se stres stává chronickým a naše tělo je v režimu boje nebo útěku dlouhodobě. Opakem tohoto režimu je tzn. rest-and-digest mode, v překladu režim odpočinku a trávení, který navozuje pocit bezpečí, relaxace a pomáhá udržovat homeostázu v těle.

Před propuknutím nemoci jsem měla pocit, že je všechno v mém životě v pořádku a jsem šťastná, vyrovnaná a bez stresu. Teď už však vidím, jak extrémně silné je naše podvědomí. Ve skutečnosti bylo v mém životě mnoho věcí, které mě zatěžovaly, se kterými jsem nebyla vnitřně ztotožněna a ze kterých jsem byla podvědomě v obrovském stresu. Postupně, krůček po krůčku, jsem na tyto věci přicházela a snažila se je řešit. Na můj zdravotní stav to mělo obrovský vliv.

Důležitým krokem v cestě za zdravím bylo v mém případě uklidnit se a eliminovat stres z onemocnění a jeho (často velmi nepříjemných a děsivých) příznaků. Příznaky jsem se časem naučila přijmout a nebojovat proti nim, to způsobuje tělu ještě větší stres. Brala jsem je jako signál organismu, že je třeba něco změnit. Uvědomuji si, že první roky onemocnění jsem byla pod extrémním stresem ze všeho, co se dělo a v takovém stavu se tělo jednoduše léčit nedokáže. Čtení negativních příspěvků či článků je důležité nahradit čtením pozitivních příběhů lidí, kteří se vyléčili. Pokud to dokáže jeden, dokáže to každý.

Velmi důležité bylo i uvědomění, že patřím do kategorie lidí. Type A personality (osobnost typu A). Vždy jsem byla perfekcionistka, silně zaměřená na výkon a dosahování výsledků. Byla jsem podvědomě nastavena, že všechno, co dělám, musí být na 120%. Postupně jsem se naučila uvědomovat si nezdravé vzorce v mých myšlenkách a chování, snižovala jsem tlak a nároky na sebe sama a snažila se více odpočívat. V této oblasti mám však stále na čem pracovat.

Jak se cítím teď?

S velkou pokorou a zároveň respektem mohu konstatovat, že se cítím fantasticky. Ráno se probouzím plná energie, chřipkové stavy pominuly, stejně jako ostatní velmi nepříjemné symptomy. Mohu se opět naplno věnovat práci, sportu, rodině a přátelům. Jsem extrémně vděčná panu Buhnerovi, který ve svém studiu a knihách odvedl neuvěřitelný kus práce a pomohl milionům lidí s touto diagnózou, včetně mě.

Moje cesta byla dlouhá a náročná, ale naučila mě mnoho o trpělivosti, vytrvalosti a o tom, jak je důležité věřit sobě a celému procesu i v těch nejtěžších chvílích. Pochopila jsem, jak důležité je nenechat se odradit negativními názory druhých a jak klíčové je poslouchat své tělo a věřit vlastní intuici. Dnes mohu s jistotou říci, že borelióza mě nakonec přivedla na cestu, kterou bych bez ní nikdy neobjevila a momentálně zažívám jedno z nejkrásnějších období mého života. Vždy jsem si vážila života a těšila se z něho, ale borelióza to posunula ještě na vyšší level. Mou morální povinností je šířit osvětu v této problematice a pomoci co nejvíce lidem s tímto onemocněním. Pokud jsem se z toho dostala já, určitě se můžete i vy!

Zuzana Klimentová
klimentova@onlyx.com - Na jakékoli dotazy vám velmi ráda e-mailem zodpovím 😊